Meum athamanticum –

Koprník štětinolistý není považován za původní druh šumavské květeny. V této oblasti se vyskytuje jen ojediněle, zpravidla v blízkosti sídel, kde býval pěstovaný u horských stavení jako léčivka a kořenná či okrasná rostlina (Polívka 1900, Procházka & Černohous 1974).

Koprník štětinolistý roste v horách jihozápadní a střední Evropy, východně zasahuje až na Balkán. Východní hranici rozšíření koprníku ve střední Evropě tvoří pohraniční pohoří severních Čech, výskyt dále pokračuje až v Alpách (Čvančara in Slavík 1997, Huck et al. 2012). V nejstarší literatuře udává koprník štětinolistý ze Šumavy Pohl (1809) z Velkého Roklanu (Rachelberg) a Velkého Javoru (Arber bei Eisenstein), další šumavské údaje (Presl & Presl 1819, Tannich 1928) nejsou přesněji lokalizovány. Staré literární údaje o výskytu v tomto pohoří však nelze jednoznačně přijmout, vzhledem k možným záměnám za vcelku podobný na Šumavě se vyskytující koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina). Procházka (1998)
zmiňuje koprník štětinolistý jako jeden z druhů, jejichž výskyt nebyl ze Šumavy doložen, ačkoliv byl odtud publikován. V této souvislosti je třeba zmínit chybný literární údaj o výskytu na Šumavě jihozápadně od Horské Kvildy (Procházka 1965, Janáková in Lepší et al. 2021). Spolehlivé doklady o výskytu koprníku na Šumavě pocházejí ze Šumavských plání od Březníku (K. Boublík, M. Lepší & P. Lepší 2021, CB), z Hornovltavské kotliny od bývalého Dolního Cazova u Strážného (A. Vydrová 2012, BRNU) a nedalekého Haidmühle (K. Boublík, M. Kotilínek, M. Lepší & D. Půbal 2020, CB). Nověji je udáván také z hřebene mezi Velkým a Malým Javorem, severovýchodně od Frauenau a ze samoty Schwarzkopf od silnice spojující Schlichtenberg a Philippsreut (Bundesstraße zwischen Schlichtenberg und Philippsreut in Höhe Schwarzkopf).